PPWR a krabice z vlnité lepenky: co už platí, co přijde a kdo je „výrobcem“ obalu

• PPWR v kostce
• Co PPWR znamená pro krabice z vlnité lepenky
• Kdo je „výrobcem“ vaší krabice
• Jak to řešíme v Solpapu
• Co udělat už teď
• Časté otázky

PPWR v kostce

PPWR (z angl. Packaging and Packaging Waste Regulation) je nové evropské nařízení o obalech a obalových odpadech. Konkrétně jde o nařízení (EU) 2025/40. Vztahuje se na všechny obaly uváděné na trh EU bez ohledu na materiál i na to, kde se používají, ať už v průmyslu, obchodu nebo domácnostech. Upravuje celý životní cyklus obalu. Řeší jeho složení, recyklovatelnost, velikost a označení, ale i to, co se s ním stane, když doslouží. Patří sem předcházení vzniku obalových odpadů, opětovné použití, sběr a recyklace.

Na rozdíl od dosavadní směrnice 94/62/ES, kterou nařízení nahradilo, platí přímo a ve všech členských státech stejně. Povinnosti ale nabíhají postupně. Část platí už dnes, hlavní vlna přijde v letech 2028 a 2030.

Od 12. srpna 2026 musí výrobce obalu:

• provést posouzení shody a zpracovat k obalu technickou dokumentaci,
• vystavit EU prohlášení o shodě, kterým za soulad obalu přebírá odpovědnost,
• označit obal identifikačním údajem (typem, číslem šarže, sériovým číslem nebo jiným prvkem); pokud to velikost nebo povaha obalu nedovolí, uvést ho v dokladu přiloženém k balenému výrobku,
• uvést na obalu, v QR kódu nebo na jiném datovém nosiči své kontaktní údaje (jméno, obchodní název nebo ochrannou známku a poštovní adresu, případně elektronický kontakt); pokud to není možné, uvést je v přiloženém dokladu nebo v informacích dostupných přes QR kód podle článku 12,
• dodržet limity těžkých kovů a u obalů pro styk s potravinami nově i limity látek PFAS.

Dodavatelé obalů a obalových materiálů mu k tomu musí předat potřebné informace a dokumentaci.

Pozor, výrobcem obalu tu nařízení nemyslí vždy toho, kdo krabici fyzicky vyrobil. Může jím být i firma, která si krabice jen objednává, tedy třeba vy. Vysvětlujeme níže.

Co PPWR znamená pro krabice z vlnité lepenky

Kde má lepenka úlevu

Lepenková krabice má konkrétní výjimky, nikoli úplné osvobození. Ostatní požadavky PPWR, například posouzení shody nebo limity nebezpečných látek, platí i pro ni.

• Opětovné použití. Od roku 2030 má být alespoň 40 % přepravních obalů opětovně použitelných. Na lepenkové krabice se tyto cíle nevztahují.
• Podíl recyklátu. Povinné minimální podíly recyklovaného materiálu se týkají jen plastových částí obalů.
• Značení. Harmonizované označení materiálového složení se přepravních obalů netýká. Výjimkou jsou obaly pro elektronický obchod, tedy i e-shopové krabice. Ty ho budou muset nést od 12. srpna 2028, nebo 24 měsíců po vstupu příslušných prováděcích aktů v platnost, podle toho, co nastane později.

Na co si dát pozor

• Prázdný prostor. Od 1. ledna 2030, nebo tři roky po vstupu příslušných prováděcích aktů v platnost, podle toho, co nastane později, smí u skupinových, přepravních a e-commerce obalů tvořit prázdný prostor nejvýše 50 %. Počítá se do něj i místo vyplněné papírem, bublinkovou fólií nebo vzduchovými polštářky. Povinnost míří na toho, kdo obal plní. Řešením je krabice na míru a fixace přímo v konstrukci obalu. Víc jsme o tom psali v článku Průmyslové obaly na míru: Přestaňte v kamionech draze vozit vzduch.
• Minimalizace. Od roku 2030 musí být hmotnost a objem obalu sníženy na minimum nezbytné pro jeho funkci. Ochrana výrobku a požadavky logistiky mezi uznaná kritéria patří. Zakázané budou prvky, které mají jen budit dojem většího objemu, třeba falešná dna.
• Recyklovatelnost. Nejdříve od roku 2030 se obaly budou řadit do tříd recyklovatelnosti A až C, od roku 2038 obstojí jen třídy A a B. Papír a lepenka mají vlastní kategorii, konkrétní kritéria ale Evropská komise teprve vydá. Roli mají hrát mimo jiné lepidla, tiskařské barvy a laky nebo nátěry.

Kdo je „výrobcem“ vaší krabice

Výrobce nese za soulad obalu s nařízením právní odpovědnost – a nemusí to být ten, kdo krabici fyzicky vyrobil. Podle nařízení je výrobcem ten, kdo obal vyrábí. Pokud si ale firma nechá obal navrhnout nebo vyrobit pod svým jménem nebo ochrannou známkou, je výrobcem ona.

Výjimkou jsou mikropodniky, tedy firmy s méně než 10 zaměstnanci a ročním obratem nebo bilanční sumou do 2 milionů eur. Když si takový podnik nechá obal vyrobit pod svým jménem nebo značkou a jeho dodavatel sídlí ve stejném členském státě, je výrobcem podle definice dodavatel. Pro povinnosti výrobce podle článku 15, například posouzení shody, dokumentaci nebo označení obalu, přitom stačí, aby dodavatel sídlil kdekoli v EU.

Evropská komise k tomu ve výkladových pokynech z roku 2026 doplňuje:

• V dodavatelském řetězci je vždy jen jeden výrobce.
• U přepravních obalů, tedy typicky u přepravních a e-shopových krabic, je výrobcem obvykle firma, která je vyrábí. Nese-li krabice zřetelně jméno nebo značku svého uživatele, je výrobcem uživatel.
• U prodejních a skupinových obalů je výrobcem obvykle ten, kdo obal plní svým výrobkem.
• U obalu bez značky rozhoduje, kdo objednávku zadává a určuje specifikaci designu.

Pozor také na záměnu s producentem, tedy firmou, která platí za sběr a recyklaci obalů.

Jak to řešíme v Solpapu

V Solpapu vystupujeme primárně jako dodavatel obalových řešení. Pokud podle PPWR vystupujeme jako výrobce, plníme povinnosti výrobce. Určení této role vychází ze zákonných kritérií a konkrétního uspořádání dodávky, nikoli z pouhé dohody. Posuzujeme ho proto individuálně – podle toho, kdo odpovídá za design, technický vývoj a specifikaci obalu.

• Výrobcem budeme zpravidla my, když obal bez značky zákazníka navrhujeme, technicky vyvíjíme a kontrolujeme soulad jeho sériové výroby.
• Role výrobce je naopak zpravidla na straně zákazníka, pokud určuje technickou specifikaci obalu, rozhoduje o použitých materiálech nebo uvádí obal na trh pod svým jménem či značkou. Jinak je tomu u mikropodniků, o kterých píšeme výše.

Doporučujeme posuzovat status výrobce na úrovni konkrétního projektu nebo dodávky. Ať už to u vaší krabice vyjde jakkoli, poskytneme vám potřebnou součinnost a rozdělení odpovědností s vámi projdeme.

Co udělat už teď

1. Zmapujte své obaly a u každého si ujasněte, kdo je jeho výrobcem – vy, nebo dodavatel.
2. Podívejte se, co je na krabicích natištěno. Jméno nebo značka je první vodítko k tomu, kdo je výrobcem.
3. Ujasněte si s dodavateli, kdo je u které krabice výrobcem, a tedy vystavuje prohlášení o shodě, a vyžádejte si od nich potřebnou dokumentaci.
4. Dokumentaci archivujte. Pokud jste výrobcem vy, musíte technickou dokumentaci a EU prohlášení o shodě uchovávat pět let od uvedení obalu na trh, u opětovně použitelných obalů deset let.
5. Změřte prázdný prostor ve svých zásilkách. Minimálně do roku 2030 je čas, ale menší krabice se často vrátí už dnes na nákladech za dopravu a výplně.

Počítejte s tím, že se pravidla ještě dopisují. Řada prováděcích předpisů zatím chybí a na nejasnosti upozorňuje i Ministerstvo životního prostředí. Posouzení shody je ale povinné už nyní, proto se vyplatí mít zdokumentováno, z čeho jste při hodnocení vycházeli.

Časté otázky

Nevíte si rady? Projdeme to s vámi

Nejste si jistí, kdo je u vašich krabic výrobcem, nebo chcete zjistit, kolik vzduchu ve svých zásilkách vozíte? Ozvěte se nám. Status výrobce s vámi posoudíme u konkrétního projektu a v rámci bezplatného obalového auditu se podíváme na materiál, konstrukci obalu, výplně, proces balení i logistiku.

Článek vychází ze stavu k 10. listopadu 2026 a má informativní charakter. Nenahrazuje právní poradenství. Výklad nařízení i navazující předpisy se mohou měnit.