Přežil znárodnění i hrozbu odpojení od sítě. Dnes třebechovický Solpap ukazuje směr evropskému trhu

Vychloubání nemá rád nikdo. Ale co když máte za sebou skutečný příběh pádů i úspěchů a na „růžovém“ kartonu jste zrovna ustláno neměli? A co když vaše řemeslo funguje na neuvěřitelném principu římského oblouku? Pak o žádnou chloubu nejde.

Čtyřicet let vzpomínek za branou

Příběh třebechovického Solpapu se začal psát v roce 1938, kdy dědeček našeho jednatele Michala Nutila odkoupil od bratří Málerů zadluženou kartonážku. Rozlet rodinného podnikání však v roce 1948 drtivě zastavilo socialistické znárodnění. 

Pro Michala Nutila, který v roce 1985 končil školu jako dospělý muž, zůstávala rodinná tradice jen hořkou vzpomínkou. „Věděl jsem, že děda měl firmu, nicméně byli jsme se tam podívat pouze jako takoví návštěvníci za branou. Tehdy nebyla šance, že by nás pustili dovnitř,“  líčí atmosféru nesvobody, kdy majetek předků sledoval jen přes plot.

Po sametové revoluce platilo jedno: kdo se bojí, nesmí podnikat

Šance na návrat přišla po roce 1989, ale místo červeného koberce čekala rodinu tvrdá srážka s realitou. Restituční nárok byl vyčíslen na pouhých 13 %. Aby získali firmu zpět, museli zbývajících 87 % odkoupit od státu v privatizaci.

Nastala ostrá kolize s tehdejším ředitelem státního podniku, který chtěl firmu pro sebe. Dal rodině nůž na krk: buď přistoupí na jeho podmínky, nebo okamžitě odejde, čímž položí kontinuitu výroby. Michal Nutil zariskoval a šel přímo za Ministerstvem průmyslu. To ho nakonec pověřilo řízením podniku, čímž staré struktury definitivně odstavil.

Lepenka, která by pokryla Route 66

Další zkoušku připravil živel. Po ničivých povodních v Solnici se firma přesunula do Třebechovic pod Orebem, kde v roce 1990 začínala v nájmu skromné části areálu. Strategickým tahem bylo partnerství s evropským obrem Progroup. Ten byl pro Solpap ideálním spojencem – na rozdíl od jiných totiž neprováděl vlastní zpracování, takže si firmy nekonkurovaly.

Postupně se celý areál podařilo odkoupit. Od roku 2000 zde Solpap zpracoval úctyhodných 276 milionů m² vlnité lepenky – z ní by vznikla dálnice od Chicaga po Santa Monicu v pásu širokém 70 metrů

Když vám nikdo nedá proud, musíte vlastnit slunce

Po covidovém boomu e-commerce přišel v roce 2022 tvrdý náraz v podobě energetického šoku. Solpap zažil čtyři měsíce trýznivého vakua. „Od června do konce září s námi nikdo nechtěl uzavřít smlouvu na další období. Bylo to psychicky nesmírně náročné,“ vzpomíná Michal Nutil na hrozbu, že firmu k 1. lednu dodavatelé odpojí od sítě.

Odpovědí na nejistotu se stala rychlá investice do vlastní energetické soběstačnosti. Solpap dnes disponuje solární elektrárnou o výkonu 498 kWp a bateriovým úložištěm o kapacitě 250 kW. Tato technologie bez problémů pokryje 40 % roční spotřeby celého podniku a za slunečného dne utáhne provoz závodu na celých 100 %.

První v Česku, druzí v Evropě

Místo defenzivy zvolila firma technologickou ofenzívu. Jako první v České republice a druzí v Evropě představili výrobu z inovativní ekologické lepenky Nextbox, která šetří až 15 % skladovacího místa a snižuje emise CO2 o 15 %.

• Přečtěte si také! Krabice a obaly na míru: Jak významně snížit logistické náklady?

Absolutní evropské prvenství si pak Solpap připsal zavedením technologie oboustranného potisku během jediného průchodu strojem. Pro zákazníky to znamená radikální úsporu času a sražení tiskových nákladů až o pětinu.

Na raketový růst online nakupování navíc Solpap nezareagoval jen pouhým navýšením objemu, ale chytrou automatizací. Do ostrého provozu nasadil aplikátor TS-1450C3, který rychlostí 90 metrů za minutu nanáší oboustrannou i trhací lepicí pásku. „Zákazník už nemusí shánět nůžky, obal otevře jednoduše a bezpečně,“ vysvětluje Nutil přínos pro moderní e-shopy.

Navzdory geopolitickým turbulencím a výkyvům globálního trhu tak třebechovický Solpap dál diktuje tempo evropskému trhu. Michal Nutil zůstává věrný rodinné nátuře: „Problémy jsou od toho, aby se řešily.“ A v Solpapu už přes 80 let dokazují, že to umí s vizí moderního lídra.